Tak jsme už tejden zpátky.

A jako by se nikdy nic nestalo.

Přitom to byl vandr, řadící se v žebříčku všech našich velkejch vandrů vysoko, možná na dělený první místo, přičemž těch prvních míst je teda +- 23; tolik let už jezdíme, i když přeci jen velký vandry nebyly minimálně třikrát-čtyřikrát.

Původní předsevzetí jít ze severních hranic na jižní hranice vzalo minulou středu za svý, když jsme zjistili, že to fakt nedáme; ale ještě jsme se vzepjali a k cíli nám v sobotu chybělo "jen" nějakejch 60 kiláků. Ale od středy už jsme to tak nehrotili a na konci zabočili spíš na krásný místa než na směr.

Nicméně - stačilo fakt málo a dali bysme to celý. A na náš věk a tělíčka, opotřebený neustálým sezením v kanclíkách (tedy moje, pan Brambůrek je v dobrý kondici), jsme dali docela pěknou štreku. Poznali jsme krásný místa, dobrý lidi, zažili kopec srandy, připomněli si i místa a trasy, starý deset let.

A všechno už je zase vyvětraný, vypraný...jen vzpomínky nikdo nevypere - ale je nutný je hodit na papír a zapsat sem.

Zuří léto a vedra, do konce prázdnin se už nepotkáme. Ale těším se na nějakej počet podzimních víkenďáčků (aspoň jeden) a možná i na Tour de Kubek 2018, jestli lopata spustí...

Pěknou druhou polovinu prázdnin, lidičky.

p. V.