To není název nový (ne)reality-show, ale to jsme my, já a Brambůrek. Vandřík, kterej měl vlastně uzavřít sezónu, jsme trefili do naprosto nejúděsnějšího počasí za poslední kvartál. Ještě, že máme krásnýho, mladýho, štíhlýho a geniálního pana Vajíčka (to jsem já), kterej je línej jako čuňyk a místo, aby na setkání do Hranic na Moravě jel vlakem, tak jel autem, čímž Yedowce zajistil ubytování.

Totiž tak:

V pátek večer jsme se dohrabali do Hladkejch Životic a zahráli u Vládi v hospodě. Za odměnu nás nechal sice přespat na sále, jenže nám už asi nějak nestihl úplně vysvětlit, že další den nás v hospodě nechá zamčený a někdo nás snad pustí. Pustil, ale až chviličku po poledni, čímž jsme se zadřeli a protože se už schylovalo k drsný změně počáska, vyrazili jsme autem do Fulneku na oběd. Tam jsme nachystali určitou trasu pěšky, ale začalo pršet, tak jsme se rozhodli, že se přesuneme autem do Podhory a zajdeme do Šenku, kde se nám vždycky hrálo dobře.

Aspoň, že se trochu umoudřil déšť, tak jsme v Podhoře vyběhli na Jedovou, tam jsme uzavřeli sezónu (jak pověděl Brambůrek: Jedovou to letos začalo, Jedovou to letos končí), vrátili se do šenku a hráli a hráli. No a v noci, když jsme vylezli ven, tak už zase pršelo a začal foukat vítr-vichřice, tak jsme se usalašili v autě a chrněli.

Polámaný větve a stromy ráno svědčily o tom, že bysme při spaní venku asi odletěli.

No - drsný trempi by spali venku, někde v krytu a závětří. Holt jsme vyměkli, ale zase jsme živí a zdraví. Argument se vždycky nějakej najde.

Do konce roku už nás čeká jen Tour de Kubek a možná nějaký neplánovaný shledání v Praze.

...a teď, 7.11., VŘSR, je venku krásně.....ach jo....

p. V.