Takový pěkný datum, dvě šestky.

Využili jsme s panem Brambůrkem konstelace čísel, hvězd a rodin a vyrazili na vandřík-víkenďáček.

V pátek sraz v Zábřehu, v neděli rozchod v Třebový.

Jak to celý bylo, se dočtete v popisu s vůní bramborové natě; proto se sem moc nerozpíšu, jen o tom, že bylo nádherně, užili jsme zážitky a vůbec se nám nechtělo domů, o tom, jak nás mrzelo pomyšlení, že v létě nejedeme, ani nemluvě.

Při posvejchu, tedy pinožení se krajem, jsem si vzpomněl, že minulej vanřík, podzimní Ústí nad Orlicej, se odehrálo desátýho desátý, takže něco se nám snaží něco naznačit. Jen zjistit, co je to něco a to něco. Snad to najdeme.

I hraní se povedlo.....no však se všechno dočtete, pan Brambůrek už na tom pracuje.

Po prázdninách vyrazíme na nějakej prodlouženej, možná se nám podaří urvat i čtvrtek a pátek, takže by to byl víc než prodlouženej. Měli bysme, přece jen tenhle rok má Yedowka dvacet, a to je dost dobrej věk.

No ne?

p. V.