Dneska je to přesně měsíc. Seděli jsme s panem Brambůrkem ve vlaku, kterej nás vezl z Tišnova přes Brno do Starýho Města u Uherskýho Hradiště.

Seděli jsme, čučeli z okna a špekulovali, že jsme měli jet lokálkou na Kyjov, ne hyper super příměstskou jednotkou.

Sice by to lokálkou trvalo dýl, ale zase bysme hráli, čučeli po lidech, viděli kus krajiny...no jo, tramp do příměstský jednotky nepatří. Jak už jsem psal v závěru popisu vandru k Brandejsu nad Orlicej, pokrok je to, co zahubí zase další kus romantiky vandrování. Místo vobyčejnejch kupátek jsou klimatizovaný jednotky, místo mečících Kredenců jsou Regionovy s divnejma sedačkama...tak to je a už to nebude jinak.

Čas od vandru nějak moc rychle utekl, už je září - to jméno není od "záře," ale "zařezávat," což je přesně to, co teď děti i dospělí dělaj, pokud to nejsou nějaký speciální druhové, třeba foxrentiéři.

Ale před měsícem...kopec dní před náma, nic nebylo jistý, problémy a trápení byly daleko a my se těšili, kde a jak si zahrajeme, což se nakonec naplnilo měrou vrchovatou, a závěr vandru byl neméně epesní: hraní v Němčičkách pro motorkáře z Velkejch Karlovic.

Ale zase máme měsíc a pár dní do 15. října, kdybychom podle předběžný domluvy mohli vyjet zase, aspoň na víkenďáček.

Pěkný září, lidičky. Dopisům se sice nedaří, ale maily frčej ostošest.

p. V.