Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poločas rozpadu

13. 8. 2014

Ahoj lidičky,

   tak už to píšu potřetí. Hrom, aby do všech elektronickejch udělátek a podobnejch kravin z budoucnosti bacil. To se Jestřábovi-Foglarovi nestalo, aby psal zápis o klubovým výletě a najednou mu papír celej zmodral a objevilo se na něm bílým inkoustem něco vo tom, že NEPOVOLENÁ_VÝJIMKA_V_MODULU_KRONIKA. POKUD TOTO VIDÍŠ, SKAUTE, POPRVÉ, KONTAKTUJ SVÉHO SVOJSÍKA.
No, ale co se vlastně děje:
Léto, teda jeho pěkná část, totiž prázdniny, se přehouply do svý druhý poloviny. Pro rodiče to znamená už jenom třicet klidnějších nocí a pak to zase začne; a pro děti to znamená ještě MNĚSÝC F POHO – a pak to taky zase začne.
Ale pro chudinku Yedowku to znamená v pořadí druhý z vypečenejch lét, ponivač na velkej vandr se NEJEDE. V roce 2005 to byl pan Vajíčko, letos je to spravedlivě na panu Brambůrkovi – dobrá strana koláčku je, že má zase rachotu a vydělává prašule; ale ta špatná strana je, že jakožto novic dostal jen tejden dovolený, kterou pochopitelně vyčerpal se svojí rodinou.
Neva. Škrob jsem mu za to pochopitelně neodčerpal. Aspoň, že se nám povedlo jet na megavypečenej víkenďáček k Moravský Třebový, a máme v plánu….ale o tom pozdějc, bobečkové, ať to nezakřikneme.
Minulej víkend jsme byli v Ředkovci, jelikož Honza a his family slavili podivuhodnou shodu narozenin: Honza dvacetiny ve dvacátý pátý repríze, Markéta ve dvacátý repríze a Kikča v druhý zkoušce před premiérou (to je quíz! Gdo na mail Yedowky pošle správný výsledky, pojede za podměnu příští rok s náma. Jo – a musí bejt ženskýho pohlaví, musí mu bejt tak do třiceti, ale ne až tak. A samozřejmě podmínkou je kladnej vztah k Yedowce, klidně postupně, ne najednou).
Jeli jsme tam už v pátek a pěkně postaru, teda jen Brambůrek a já, bez ženskejch, tabáku a děcek. Měli jsme i nástroje a zkusili to zmáčknout, ale bylo to trochu bolestný, ponivač Brambůrkova legendární trubka byla nakřáplá a ještě k tomu po noční skoro vůbec nespal a taky lidi byli nehrací. I tak jsme zachlastali a umřeli někdy kolem čtvrtý ráno. A v sobotěnku na sebe vzali letní hadry a v pražícím slunci vyšlápli pozemním útokem na Lipnici, v hospůdce dali pifko a pak netradičně po zelený značce směr jih do lomů, následoval proděr lesem, kousek jen tak „zaprstem“ a vylezli jsme na silnici Humpolec – Světlá. „Tudy jsem včera drandil na Ředkáč,“ povídám, “do Světlý je to asi pět kiláků, nezkusíme stopa?“ „Ty mi zase kradeš z lebky myšlenky,“ smál se Brambůrek,“ ale jasně, zkusíme to.“ Než jsem mu stačil říct, že v jeho lebce rozhodně není co krást, za náma zahrčelo auto, tak jsem vytrčil palec a – zastavilo! Takže realizace stopu trvala asi dvacet vteřin. Zastavil nám takovej pohodář s tříletým synem, jedoucí vyvětrat dítě na vodu a zkusit s ním přespat ve stanu. „Schvalujeme,“ kejvali jsme nadšeně řepama, ale to už chlapík vykroužil kolečko u bejvalý hospody U Gusty ve Světlý. „Tak ahoj!,“ vpomněli jsme si – snad správně – na tradiční pozdrav vodácký chamradě, kterej jsme používali při vodním vandru, absolvovaným s panem Topinkou, kdepak je mu asi, pardálovi, konec.
V hospodě jsme dali pivko, smažáček, pivko, pivko a ještě nám mladá, hezká vrchní hledala v šuplíčku, až našla karty na prší, tak jsme mastili, pili a vedli řeči a měli doslova vandrovní náladu. No a pak ještě ze Světlý na Ředkovec oklikou přes nádraží s cestovní zmrzlinou a pivem. A tak jsme dopajdali do Ředkovce. Večer už byl klidnej, Honza jel druhej den s Kikčou na turnaj a vstával brzo. Někdy kolem jedenáctý jsme zalehli, pěkně se vychrupali a v neděli pac, pusu a zdar. Jeli jsme s Brambůrkem za sebou lesem do Babic, asi čtyři kiláky k hlavní Humpolec – Světlá a tam každej na jinou stranu. Pozdějš Brambůrek povídal, že mi chtěl ještě potřást tlapkou, ale myslel si, že ta křižovatka je dál, tak to musel nechat na příště.
No a já v klidným tempu frčel po D1 do Brna a potom po mizerně, ale MIZERNĚ značenejch vedlejších cestách přes Praci a pod Mohylou míru prokličkoval…do Němčiček, aspoň na kafe a vysvětlenou, proč jsme vlastně s Brambůrkem původní plán – víkend v Němčičkách – změnili.
Takovej byl víkend, tak to je s velkým vandrem. Vyhlídky jsou ale dobrý, protože jsme si už po několikátý opakovali, že bysme se měli aspoň jednou za dva měsíce urvat na víkenďáček, abychom se viděli častějc.
A jak to dopadlo, o tom budete číst jindy, lidičky.
Nezapomeňte – srpen, ještě tam budem.