Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pilčák po 23 letech

4. 2. 2018

Na legendárním Pilčáku to na jaře roku 1995 všechno vzniklo. Minulý týden jsem měl cestu do Budějc. Ráno jsem jel rovnou tam, ale při zpáteční cestě jsem vyšetřil čas a zajel se podívat, jak to na Pilčáku žije dnes, po tom skoro čtvrt století. Odbočku z hlavní na Blatnou a Sedlice jsem skoro nenašel, mezitím postavili dálnici a tak mi pomohla navigace. Do Sedlice jsem dojel a cestu k Pilčáku a rybníku "Neznámý" jsem trefil taky hned. Byla úzká a nefrekventovaná, což jsem přičítal mimosezónnímu provozu. Jenže se stále zhoršovala, až mne dovedla na hráz rybníka. Zastavil jsem a zíral s hubou dokořán. Po chvíli civění a protírání očí jsem ji zavřel. Pilčák je pryč. Z legendárního zařízení, které léta fungovalo jako tábor, škola v přírodě, rekreačka, kde bylo veškeré vybavení, jaké si lze vůbec představit byla jen ruina. Tam, kde bylo hřiště na fotbal a basket, chatky a ohniště, vůbec nic není a není ani poznat, že tak kdy nějaké hřiště nebo vůbec jaká plocha byla, všechno je zarostlé náletem do výše pěti metrů a mezi tím jsou hromady hnijících věcí, pravděpodobně z původního vybavení. Z původní budovy je torzo bez střechy, oken, dveří, bez duše...

Tak tady se zrodila Yedowa Chüže. Tady se předpovídalo počasý, dělal denní plán, vymýšlely ptákoviny, malovaly diplomy, v sauně počítalo aincvaj policaj, kde jsme sehrávali Hop Tropy a Kameloty, a kde se dělaly diskotéky pro děti, kde jsme se snažili do těch tvrdých dětských paliček nacpat alepoň trochu kvalitní muziky mimo jiné závěrečnou písní každé diskotéky - Pink Floyd - High Hopes. V duchu jsem zase slyšel ty dětské hlásky, mísící se se zvonem začínající závěrečné skladby, jak typickou v tuto chvíli:

Beyond the horizon of the place we lived when we were young 
In a world of magnets and miracles 
Our thoughts strayed constantly and without boundary 
The ringing of the division bell had begun....

 Smutné, smutné setkání. Sedl jsem do auta a pomalu pokračoval zpět do reality všedního dne ve Velké Naději, že takovýchto setkání s minulostí bude co nejmíň

Sbohem, Pilčáku....