Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nechej ujet všechny vlaky

4. 9. 2018

Za prázdninama zaklaply definitivně dveře.

Jediný, co mě v souvislosti s tím napadá, je, že tímhle tempem už budu brzo v důchodu - vdyť ty dva měsíce utekly jak z ohrady krávy, jak by řek jeden světoznámej pseudofolkověj zpěvák, díky kterýmu jsem utržil jednu z nějvětších urážek mýho života, když mě k němu přirovnala jedna slečna - to bylo v době, kdy jsem UŽ neměl háro, ale JEŠTĚ nosil brejle a když jsem se zeširoka usmál, udělalo se ozubený kolo.

Když jsme se na konci července loučili s panem Brambůrkem v Tišnově na nádraží a z velkýho vandru už zbejvaly jen minuty, tak mě napadlo: "....nechej ujet všechny vlaky, známe indiánský znaky, známe tichou řeč...." - a kdyby se to tak nechalo realizovat! Byli jsme v ten moment fyzicky nadupaný, bágly byly zbalený a připravený, kytary naladěný...jen přeprat někde smrdutý věci.

Jenže jedna z kruciálních výhod života v paralelním světě je ta, že se člověk musí vrátit do normálu - a tak jsme se tenkrát jen objali a rozjeli se přesně na opačný strany.

No a je už čtvrtýho...září...dětiska ve školách, rodiče v permanentním stresu...a ze skoro všech prázdninovejch snů zbyly hořkosladký vzpomínky.

V září se nám nepodaří vyjet, jak jsme si s panem B. řekli, žhavíc dráty bezdrátovejch telefónů. Ale zkusíme něco upáchat v říjnu, pokud počasí a hlavně manažerky volnýho času dovolí. Jak už to tak bejvá - je celkem jedno, kam to bude: hlavně, aby se sešla celýá Yedowka. Konec konců - ještě jsme letos neoslavili 100 let českýho trampingu, na což je třeba primárně hudba, lidi a cosi na udržování roztaženejch žil.

A prosinec by - pokud výše zmíněný faktory a k tomu ještě naditá peněženka dovolej - mohl patřit Tour de Kubek, ponivač jestli se nepletu, to by byla třetí Tour po sobě a to už by znamenalo životaschopnou a všehoschopnou tradici.

Vono totiž za necelý čtyři měsíce končí rok, víme? :o)

p. V.