Červenec plácnul svou horkou dlaní na českou kotlinku.

   Hafo lidí se přesunulo z měst pryč. Paštikáři vyrazili do Chorvatska udělat z  Makarské zase Čechy Čechům, ólinkluzivisti táhnou na Egypt rozšířit sbírku gumovejch náramků, vataři jedou na druhou polokouli nebo za oceán a sádroví prasátkáři berou turistický mapy a bodaj prstíky k Lipnu, Slapům nebo jinejm hádvěó plochám.

   Já už jsem kus svý dovolený vyčerpal a přitom jsem vyčerpal i sebe, jak jsem se s batohem plazil na nejvyšší španělskou horu - moje vybavení budilo úsměvy v ajráku, ponivač všichni ostatní měli na sobě květovaný trika a šlapky, zatímco já bágl jak hovězí a na nohou bytelný vysoký boty do terénu. Tesně jsem se minul s panem Brambůrkem, ale jen fyzicky - mydlifonicky jsme ve spojení furt.

   Tuto sobotu, 10.7., nás čeká hraní U Lojzičky - doufám, že František chladí Radegasta, protože je 31 stupňů a má bejt líp. Pak si dáme s panem Brambůrkem 14 dní rachoty a potom...potom....vysněnej velkej vandr, u kterýho ještě vůbec není jasný, kam že to jedeme, protože Krušný hory jsou lákadlo, ale Morava je magnet a Jižní Čechy jsou taky magnet, tudíž to musíme probrat a vykoumat a vůbec.

   Příští rok je totiž zahalenej teoretickejma jinejma stavama našich žen, proto bysme měli pečlivě volit stopy, abysme měli na co vzpomínat. Ale celkem jsme se shodli, že letos by to chtělo zase nějaký kopce, nějaký hezký lidi a samozřejmě nějaký hezký hraní. Ale CESTA je ten cíl, ostatní nechmež v tlapkách Náhody, což znamená zpátky k tomu, co jsme jezdili před x lety. Veřím, že se to povede, protože stačí jen chtít a držet se Zzlatejch pravidel vandrů, který dostávaly asi šest let mocně na prdel.

   Takže lidičky: mrkněte do Vandrů a počtěte si, jak to bylo u České Pípy a užívejte přitom léta, sluníčka, tekutin a hmyzu.

Pan Vajíčko.