Před dvaceti lety se narodila Yedowa Chüže.

Porod to nebyl vůbec bolestnej, ba naopak - byla to neskutečná euforie, že si dva týpci sedli, jako nikdo. Na dávným a legendárním Pilčáku, kam bysme se jednou mohli, třeba v rámci vandru, ještě mrknout, jsme si to tenkrát užívali snad víc, než děti; protože my našli v sobě stejnej humor, stejný zájmy, stejný názory na kopec věcí, stejnou lásku ke kytaře a hudbě stejnýho zaměření.

Rodiče se nás, v různejch časech a nezávisle na sobě, ptali, jestli náhodou mezi sebou něco nemáme, i když máme holky.

   Po návratu domů ten Pilčák trval bez přestávky od roku 1995 do 2013 - zažili jsme spolu neuvěřitelný věci, nějakou dobu bez sebe doopravdy nevydrželi ani den, dělali jsme ve stejný práci a intenzivně hráli, jezdili na vandry a nejrůznější akce, o většině z nich je k dočtení na těchto stránkách; takže až právě v roce 2013 se daly zase věci do pohybu, pan Brambůrek si našel jinou práci a prakticky současně jsem se já odstěhoval na Slovensko. Ten nádhernej sen trval strašně dlouho.

De facto jsme teda zase na začátku, nebo vlastně ne - je to pořád tam, ale je to jiný. Musíme si, i díky rodinám, víc na sebe hledat čas a místo. Od minulýho roku to má zajímavou tendenci a doufám, teda přeju si, aby to bylo lepší a lepší.

Je toho tolik, co bych chtěl napsat, ale jak tu sedím a přemejšlím, nemůžu se rozhodnout, co je nejdůležitější.

Ale jedna věc je naprosto jednoznačná a tu jsem si vybral:

Díky, bratře. Bez Tebe bych nebyl, co jsem. Je to dlouhé, intenzívní a hudba furt hraje.

17.3.2015, 22:41

pan Vajíčko alias Fredy