Tichounce, jako když padají vločky, přišel poślední den roku 2014.

Už jsem několikrát psal, že pro mě, pana Brambůrka i pro celou Yedowku to byl rok vypečenej mnohem víc, než vypečenej 2013. Teda rok 2014 můžeme označit jako vypečenej do křupava.

Ale nakonec - jako v pohádce - všechno dopadlo dobře, teda docela dobře, protože v pohádce dopadne VŠECHNO dobře, zatímco v reálným životě mají věci dvě strany.

Pan Brambůrek hledal a střídal profese, až nakonec ke svý (doufám!!) spokojenosti nalezl. Má práci, je spokojenej, má čas na to, co potřebuje. Rodinnej život mu taky vypadá fajn, takže na konci roku si může odfouknout a skočit do patnáctky, která mu hned na začátku přináší nádherný dvacetiny ve dvacátý repríze a dost bych se divil, kdyby je oslavil doma před televizí, pojídajíc několik chlebíčků a popíjejíc z lahve vína sám.

Pan Vajíčko taky měnil...po sedumnácti letech zmizel z práce, aniž by to někoho v tý firmě chytlo u srdce; ale to je správně, aby si lidi nemysleli, že za odvedenou práci by měli chtít něco víc, než pravidelnou měsíční mzdu. No a tím se jeho exodus směrem na východ víc upevnil, anžto momentálně hákuje v Žilině. Po necelým roce to zatím vypadá fajn, ale furt ve střehu! Rodina Vajíčkova je též f cajku, všici zdraví, děti rostou úměrně Vajíčkovu pupku.

Yedowka měla rok takovej houpačkovej. Před prázdninama stihla n.e.u.v.ě.ř.i.t.e.l.n.e.j víkenďáček do Moravský Třebový. V létě shodou okolností nebylo po letech nic - na velkej vandr se nejelo. Ale na podzim byl další víkenďáček, k Ústí nad Orlicej, a ten byl taky moc fajn. Do konce roku jsme se už neslezli, ale březenec 2015 je z pohledu Yedowky zásadní: dvacátý narozeniny tý chaloupky. Máme v plánu pěknou věc, uvidíme, jestli jí vdechneme život. Též doufám (a pokusím se o to přičinit), že setkávání ve dvouměsíční periodě se stanou tradicí.

A tím jsem si nahrál na další věci, o kterejch chci psát.

Zdá se mi, že v dnešním šíleným, uspěchaným a konzumním stylu života koukáme furt jenom dopředu - co bude, co nás čeká, jsme ve střehu, zakleknutý do startovních bloků, vyjdou nám peníze?, nestane se nic?, pořád dokola a fast forward. Jenže klid a útěcha leží v zastavení a ohlídnutí, popřemejšlení. A s tím souvisí i tradice, v nejširším slova smyslu. Vánoce, narozeniny, svátky - to jsou tradice, opakující se rituály, kdy se zastavíme, zhodnotíme, popřemejšlíme.

Měli bychom si nastavit tradice na setkávání s lidma, který jsou nám blízký. Měli bychom si nastavit i vlastní, osobní mikrotradice na nějakou činnost, díky který si potom dokážeme líp uvědomit tempo času, zvolnit a uvolnit se. Rychlost času si určujeme my, ne čas nám. Pokud poběžím, tak dosáhnu jen toho, že budu v cíli dřív. Ale tady se nezávodí, tady se žije. A život snad nikdo nechce jako rychlej závod, no ne? Ale je v tom jeden malej háček, přitom prostej: tradici dodržovat. Nic to není, jen zvednout zadek a pustit se do toho. Nic víc, nic míň.

Je poslední den roku, konec periody, symbol a přitom obyčejnej den s neobyčejným večerem. Tradice.

Přeju nám všem, včetně Yedowky, ať dokážeme najít, nastavit a dodržovat tradice všem nehmotnejm věcem, základním pocitům a jednoduchý kráse. Zdraví vychází ze štěstí a štěstí vychází z nás, takže se kruh uzavírá a když vyjdeme ze sebe, dojdeme zase ... k sobě. Odjakživa a navždycky.

Tak vám držím palce v roce 2015, lidičky a kamarádi!

pan Vajíčko alias Freddie

31.12.2014 10:57