Vůbec mě nenapadá, jak by se moh tenhle příspěvek jmenovat,¨proto ten přiblblej název. Je říjen, aspoň na chvilku vylezlo sluníčko, i když po ránu je zima jak v psírně.

   Co se děje, vaří a je aktuální? Já mám pořád ještě nohu obalenou základním stavebním prvkem pro trpaslíky, pročež místo pobíhání se ploužím po světě. Hraní s Osečenským sborem zlatejch hrdel je už téměř zapomenuto; děda Tomáš dovalil fortygrafije a jestli se pan Brambůrek pochlapí, frkne je sem na stránky, abyste viděli ty naše facety pod klenbou kostelní. Díky mý indispozici se podzimní drnkání ve Zlejch zatím nekoná, ale jakási vyhlídka na pořádný hospodský hulákání tu je: oslovil mě Petr, majitel brložské to chaloupky, zda bysme nepřijeli obohatit Jirkovy dvacátý narozeniny ve třicátý repríze. Protože jsme s panem B. nedávno přemejšleli, jak bysme do Brlohu zajeli, tak to akorát přišlo vhod. Takže 13. listopadu tam. Ale na koupání v bazénku u hospůdky už to asi nebude.

   Hned potom se bude slavit slečna Brambůrková - taky dvacátý narozky, ale v repríze teprv desátý, je to mladá holka. To by mělo bejt v Ředkovci, čímž spojíme příjemný s ještě příjemnějším. Mo a pak už bude jenom měsíc do Vánoc a ještě tejden navrch a bude End of the Jýr, vypiješ bír.

   Nedávno jsem měl v neděli dopo puštěnou bednu - zůstala nažhavená po ranním pásmu pohádek pro malý Vajíčko. Běžel tam ukrutnej pořad ČT1\Kuchařská pohotovost - jakási vypečená banda kuchařů z Prahe, néé? jela pomoct vařit na - drž se - TREMPSKOU OSADU!! Tuším se ta horda šťastlivců jmenovala Kozáci. Takže motorovou sekačkou od Mountfýlda posekanej trávník, na něm ohniště, kolem vikslajvantový židličky, na nich karikatury se sombrerama na řepě, některý třímající kytary a v pravý poledne hrající "Dneska to rozjedem, na plný pecky..." Do toho přešťastnýho obrázku se plíží Ford S-Max s pražskou značkou a z něj vylejzají kuchaři. Postavïli pseudokuchyň a jali se kuchtit podle neznámejch a teda vymyšlenejch šesti trampskejch přikázání - Nevosolíš, Nedovaříš, Sežereš, Posereš, Pobliješ, Zhebneš. Kutili kdovíco, do toho rádobyosadníci povídali, jaký to tam maj super, sprchy, elektriku, vodovod, wifinu a jánevímco, ale že jsou děsný klasický trempové a kuchaři se svíjeli blahem, jaký je to super, bejt v lese mezi vandrákama. A prej ať všichni paďouři záviděj.

   Já netvrdím, že jsme zrovna my jsme ortodoxní trempové - tj. osada, vlajka, potlachy, fšechno zelený, kanady a takový ty propriety. Ale to, co předvedla ČT1, je nehorázná drzost - TOHLE opravdu o trempech není, TO byla paďouřina první třídy. Není tremp ten, kterej sedí v lese dva kilometry od města ve vymazlený vilce, kterej k táboráku přitáhne prodlužku a na ní pověsí přehrávač MP3, byť je v něm deset giga country; kterej pak zaleze do postele pod peřinu, ale před tím se musí osprchovat v teplý vodě. A hlavně - kterej si pozve Televizi a kuchaře, aby jim navařili guláš z hub a lančmídu.

   Letos už se ven nedostanem, protože by pan B. na mě fšude čekal a byl by otrávenej. Ale těšim se příští rok  na jaro a hlavně na léto - na to, že nás nevypeče počasí jako letos a že příští rok to bude fakt návrat ke kořenům, tzn. vandr do přírody, do lesa, do hor a k ohňům.

Tak zdar, lidičky.

P. V.