Ahoj a jo, sypeme si popel, sypeme....VOSTUDA jak gatě seniora, kterej to už fakt nedonese....poslední aktualizace 14.9.!! A proto ten divnej nadpis: statistika ukazuje, že ještě v srpnu a zářý sem přišlo přes 600 lidu omrknout, jak se Chüži daří; a říjen a listoprd už jenom 380. Promiňte, kamarádky a kamarádi, já sice nevím, jsetli vás zajímají naše kecy a příhody - polepčíme se a budeme aktualizovat!

Takže co se dělo od 14.9.: v průběhu září už nějak nic, jen jsme párkrát byli ve Zlejch hrát, ale dost se do toho motala práce - každýho z nás, čili výsledek byl tragickej. Pan Brambůrek byl pořád čtvernožec a i když se snažil, jeho zmrzačená okončetina s úšklebkem sledovala jeho pokusy stát na vlastních nohou a ve vhodnej okamžik mu ukázala, kdo že je pevnej v kramflecích. To říjen už byl veselejší. Hnedka zkraje jsme s panem Brambůrkem a paní Brambůrkovou absolvovali neplánovanej víkend, strávenej hraním hry "Gdo vypije víc Tokajského vína." Ačkoliv jsme se snažili to strategicky vypiplat, vyhrálo Tokajské víno. Součástí víkendu byla i návštěva Křivoklátského hradu, bylo to dobré - ještě po naší návštěvě stojí, jen už není křivo. A hned v pindělí šupajdy na létadlo a hurá do země Vladimíra Tepeše, známého spíš pod trampskou přezdívkou Drákula. V pondělí večer jsme vyrazili metrem do města, že se pokusíme najít hospodu, ve který jsme už jednou seděli s rumunskejma kamarádama, ale pamatovali jsme si jenom, že se musí rovně a kamsi mezi baráky - a že to není daleko. Po asi půlhodině bloudění jsme se zeptali jakýchsi vojáků, jestli vědí, kde je ulička se samejma hospodama a barama. "No jasně," děl onen bodrý muž. "To musíte tady furt rovně a jste tam. Asi 200 metrů." S díky jsme došli teda furt rovně zpátky ke stanici metra. "Tak teď veď ty," řekl pan Brambůrek. Hm. "Tak asi takhle doprava..... a hele tady je centrální baňka - tady jsme posledně v noci zpívali, ne?...a tady takhle - a koukej, jsme tady." Hospoda s pivem Timisoreana, dobrym. Popili jsme, poseděli a na hotel, druhej den ráno do práce a kluci na nás: dneska je oslava 4 let rumuskýho Kauflandu, tak vás zveme na raut. Nakonec to bylo dobrý, protože pivo a chlast zadarmo, jídlo zadarmo, všechno zadarmo a ještě se kolem rojily pěkný holčiny. Nakonec jsme zůstali sami s asi 20 lidma - i opřeli jsme se o stolek jako u baru a kecali, když tu náhle od jednoho stolu žen a dívek přišlo pozvání, abysme si přisedli. Po povšechné debatě o tom, odkud jsme a co děláme, se to celkem rozjelo - paňáky na frojndšaft a tancovačky. Končili jsme poslední. Další den jsme šli pro změnu s klukama na roata de bere, což je dřevěný kolo, na kterým je jedenáct půllitrů. Navrhovali jsme složit auto - tedy zkonzumovat ty kola 4, ale návrh neprošel. Cesta z5 do Prahy byla OK, jenom v Praze byl sníh.

Další akce, která nás čekala, bylo hraní v Brlohu, naší kamarádce Míle na oslavě 30. narozenin v 30. repríze! Bylo z toho pěkný hraní - brložáci umějí udělat super atmosféru (ne - neprděj ani nekouřej.)

V sobotu 31.10. mělo malé Vajíčko 3. narozeniny, tak jsme si trochu zahráli u nás - jen pár písniček, ale bylo to moc vydařené komorní hraníčko, starý klasiky (Suchý-Šlitr atp.) v lehce jazzové úpravě. A v neděli večer na očekávanou (asi) poslední letošní návštěvu Wroclawi. Pan Brambůrek už nepinožil, alébrž poletoval jako zamlada, tak jsme byli víc mobilní. V neděli večer jsme navštívili jen podzemní hospodu Spiž, kde si vaří vlastní pivo. V pondělí jsme měli nafouklý pupky a nechtěli jsme pivo ani vidět. Že prý whisky, to je můj gusta. V podniku PRL (Polska Rzeczpospolita Ludowa) jsme měli jen dvě, ale v Guinessu osm. :o)) A dala se s náma do řeči servírka, hooodně ukecaná slečna (21 let, Marta). Za chvíli jsme díky ní znali celé osazenstvo a nějaký historky, jakože nějakej Angličan dal servírce do ruky místo peněz umělý oko, který si vytáh z důlku. Ale protože už tý whisky bylo nějak moc, odpotáceli jsme se na hotel a spát.

Další den jsme byli mimo - až do večera, kdy jsme šli ven a skončili jsme - na pivu, a pod televyzí, ve které se honil UnReal Madryt (to je správně polsky napsané!) a Ácé Milan. Po chvíli jsme se ale věnovali spíš kecům, pivu a hodnocení servírek. Když se chlapi dohonili, šli jsme za Martou se rozloučit ze včerejška, aby jí to nebylo líto. Pozvali jsme je na středu na Coffee Break, kde jsme se fakt ve středu objevili, zato se neobjevila Marta, ale jen barman se svojí přítelkyní. Všichni z kapely nás bezpečně poznali a křenili se na nás jak Vietnamci do východu slunce. Hráli standardně, to znamená skvěle, a že prej v neděli máme poslouchat rádio Bialystok, že tam od 18:00 hrajou. Pomáhali jsme taky usměrňovat opilý hosty a od jednoho jsme dostali vizitku, že se máme někdy stavit. Dipl. Ing, Pplk. v.v. Kaziměř Žmijowsky. No - letos to nebude.

Vraceli jsme se ve čtvrtek a v sobotu se v Praze potkali s jedním z těch rumunskejch kamarádů - přijel s přítelkyní okouknout Prahu. A pak jsme se ponořili do práce a až víkend 14.11. nás trochu probral - hráli jsme Mámošovi, skrytému členovi YCH, na srazu vyznavačů Forda. Sice to nebyli hrací lidi, ale zahráli jsme si především sobě a moc nás to bavilo.

Uf. Toť z minula do aktuálna. Teď nás nic zatím nečeká, ale kdyžtak se příště rozepíšu o ničem.

Pan Vajíčko.