Andělé v kostele vystrkují....
27. 9. 2010
........hlavy a straží uši, koho že to slyší. A to hnedle dvakrát, Bohušu. Ale pěkně od začátku. Asi tak před čtyřmi týdny se začala formovat spolupráce na víkend s Canzonettou. Po fópá u Lojzičky jsme se chytli za nosy a když jsme je pustili, vyměnili je za kytary a začali neprodleně zkoušet. Koncem léta se ozval Radek z Canzonetty, že se bude konat zpívání v kostele v Osečné a byli by moc rádi, kdybychom se zúčastnili taktéž. To byla výzva. Vzhledem k tomu, že si Fredyho noha právě hraje na sádrovýho trpaslíka, tráví pracovní dobu doma a já k němu jezdím na konzultace, byl mezi prací také čas na zkoušení. Vybrali jsme repertoár, dokonce i něco, co jsme nikdy nehráli - jako třeba Světlo v tmách a O stavbě světa od Nezmarů. Asi tak pětkrát jsem k Fredymu zašel a všechno jsme to nazkoušeli.
V pátek 24. Září na nás večer čekal Tomáš s Jarkou v chaloupce v Dubu. Děda Tomáš chvilku sice přemlouval, abychom navštívili chlívek, ale nechtělo se nám, chtěli jsme být fit na příští den na hraní. Tak jsme se zmazali na chaloupce asi do čtyř do rána a pak druhý den vstávali dost neochotně. Na jednu hodinu jsme byli domluvení s Radkem a Lenkou, že se stavíme u nich doma a probereme podrobnosti vystoupení. Řekli nám, že polovina sboru je nachcípaná a já že budu zpívat Hallelujah od Leoparda Cohena, druhou sloku místo Lenky. Dostali jsme zelnou polívku a šli do školy, kde už Canzonetta zkoušela u piána poslední vychytávky před koncertem. Kolem druhé se všichni přesunuli ke kostelu. Když se seřadili před novou kovanou mříží a začali zpívat první uvítací píseń tak se pořádně rozpršelo, že hned potom se jak sbor, tak diváci rychle přesunuli do kostela a poslechli pár slov místostarostky o obnově kostela. První část vystoupení partřil Canzonettě a vše se jim povedlo jako obyčejně. Já měl trému, ale i tak jsem se těšil, až na nás přijde řada. Já se těším do nebe – to byla poslední píseň a Radek už nás zval před dychtivé publikum. Jako první píseň – na rozezpívání – jsme hráli Ráno bylo stejný. Hned poté následovaly Chvíle od Hop-Trop. Pak Fredy poděkoval za pozvání a krátce představil písně co budeme hrát. Následovala Nezmaří O stavbě světa a na zklidnění Canzonettou požadovaná Na konci světa – Fredyho tvorba. Potom rychlejší Světlo v tmách a na závěr, aby si zazpívali i ostatní, známá Rosa na kolejích. Lidi tleskali a i pár slziček skanulo. A jako zlatý hřebík prvního vystoupení jsme nastoupili společně se sborem a zapěli sborové Hallelujah. Úklony a rychle pro auto a přesun do Křižan, kde od čtyřech hodin bylo další vystoupení, Naštěstí je to vesnička vzdálená jen asi deset minut autem, takže jsme tam byli za chvíli, dali si grog na uvolnění v místní hospodě a ve čtyři začalo další zpívání. Průběh byl prakticky stejný, jen prostředí bylo víc komornější a tak se nám zpívalo líp. Nebo to možná bylo tím grogem. Po vystoupení byl přesun do hospody Dřevěnka v Osečné. Tam jsme dostali smažák a dostatek piva, zazpívali jsme několik vypalovaček se sborem, moc jsme si to celé odpoledne pochvalovali a nejvíc mě těšilo, že se to líbilo Radkovi, protože on tomu rozumí J. V půl osmé jsme se rozešli, Starci museli na tanečky, pro nás přijela Aďka a odvezla nás na chaloupku. Tam se sedělo a pilo až do tří, rozebírali jsme naše hraní a jánevímco ještě a dost unavení jsme šli spát. Ráno jsme s Aďkou a Adámkem jeli do Osečné pro auto, které jsem tam předcházející večer nechal, cestou zpět jsme se zastavili u kotelské tisícileté lípy. Adamas lezl dovnitř i když se trochu bál. Po návratu na chaloupku jsme dali kafe a ve dvanáct hodin jsme už startovali ty naše plechový krabice a za stálého deště ujížděli ke svým domovům.
Pan Brambůrek v.r.